Divadelník Vlach: Už mi odrůstá třetí herecká generace

Divadelník František Vlach je spjatý především s divadelním spolkem Haná.

Autor: DENÍK/Michal Kočí

6.9.2011 10:09

Vyškov /OSOBNOSTI VYŠKOVSKA/ - Divadelní spolek Haná při Městském kulturním středisku ve Vyškově brzy oslaví sto padesát let od svého vzniku. Dodnes pokračuje v tradici amatérského divadla.
Jeho příznivci se už pomalu mohou těšit na novou komedii. Její režie se opět chopil dlouholetý divadelník František Vlach, který má za sebou role ve spoustě operet a muzikálů. Především ale režíruje. Nějakou další roli by nicméně uvítal.

Po večerech po práci se z vás stává zapálený ochotník. Vše začalo v Netrdle?
K divadlu mě přitáhnul Zdeněk Řehka. On byl takovým duchovním otcem souboru, který ho tmelil a udával mu směr. Po jeho smrti se ale leccos změnilo. V Hané potřebovali s jedním představením pomoct, tak jsem zrežíroval jeden kus tam a bylo to. V Netrdle jsem byl suverénně nejstarší, v Hané se navíc hrála klasika, ke které jsem měl blíž.

V divadle jste nicméně začínal docela v pokročilém věku…
V jedenačtyřiceti. Do té doby jsem prakticky netušil, že bych něco podobného mohl vůbec dělat. Tehdy jsem měl takové rodinné problémy a kamarád mi řekl, ať si jdu zahrát, že bude sranda. Nejprve jsem tam pomáhal, jezdil po představeních a pak přišla malá role, větší role.

V divadelníkovi musí být asi pořádný kus exhibicionisty…
Moje matka pocházela z muzikantské rodiny. Její strýc učil na konzervatoři v Ostravě, hrál tam i v divadle. Můj děda byl kapelníkem dechovky, moji strejdové hráli, s matkou jsme zase doma zpívali. Hraju na housle, klarinet i na kytaru, snad i slušně zpívám.

Někteří herci, kteří začínali ve Vyškově a i třeba v Hané, se prý chytli i na velkých divadelních scénách…
Třeba Petra Lorencová hrála svojí první velkou roli právě v Hané a dneska má angažmá v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě. První velkou příležitost dostala v Hané i třeba Sarah Haváčová, která dnes studuje na brněnské JAMU. Dalibor Dufka také začínal s námi, skončil také v Ostravě. Jsem rád, že jsem je pro divadlo zapálil a že v něm pokračovali. Nedávno jsem to počítal a kolem mě se herecky v Hané prostřídalo kolem tří set lidí. Uvažuju udělat nějaký klub přátel Hané. Hlavní je, aby se divadlo udrželo. Člověk si pustí film, ten je ale dvacetkrát furt stejný, ale když jde člověk na divadlo, tak se budou lidi vždycky řehtat jinde, herci zase vždycky udělají nějaký ten kopanec v jiné scéně.

Co pro vás divadlo znamená? Vydělat se jím asi rozhodně nedá…
Divadlo je takový vypínač. Donutí člověka, i když jde z práce naštvaný, vypadnout z toho blbého dne do úplně jiného světa. Vždycky, když jsem měl nějaké problémy, jsem se z toho díky divadlu vypumpoval. Určitě mi pomohlo překonat dost složité životní období.

Kde ale celá ta láska k divadlu vznikla? Vyrostl jste v Nesovicích, tam asi moc příležitostí nebylo…
V sousedních Milonicích jsem zkoušel divadlo jednou. Když ale princeznu hrála osmdesátikilová pětadvacítka a služku hrála krásná osmnáctiletá holka, tak jsem se tam na divadlo vykašlal. Prakticky jsem k němu nepřičichl, pokud ano, tak pouze jako divák. Všechno se změnilo až ve Vyškově. Počátkem devadesátých let.

Do té doby jste i sportoval. Jak vypadala vaše volejbalová kariéra?
Studoval jsem vojenské gymnázium na Slovensku. Byl jsem kluk z dědiny, na fotbal bylo moc zájemců, do atletiky se mi moc nechtělo, tak jsem zkusil volejbal. Nakonec jsme se dostali až do první slovenské ligy.

Režírujete, ale i hrajete. Co je vám bližší?
Původně jsem hrál, pak začal režírovat. A tomu se vlastně věnuji dodnes. Mám rád obojí.

Vyškovský divák si ještě před několika lety mohl vybrat ze skutečně velkého počtu amatérských divadelních celků kolem občanského sdružení Thalia. Co s nimi je? Prý jste si šli vzájemně docela po krku…
Nešli jsme si po něm, dokud Netrdlo a všechny skupiny motající se kolem něj byly v Posádkovém domě armády. My jsme byli v Besedním domě a akorát jsme dokola poslouchali, že jsme zastaralé, překonané divadlo a že ten náš Moliére nemá už nikomu co říct. Jenže Thalia udělala třeba za tři čtyři roky dvě představení a my jsme jich udělali šestnáct.

Hrajete a zkoušíte v Besedním domě. Jak se tam zlepšily podmínky?
Kdyby některá divadla neomezila silně svou činnost, těžko bychom se tam vešli. Chtěli jsme zkušební sál rozdělit na dva. Město ale prý nemá peníze. Ohromná ostuda jsou třeba parkety. Většina herců si stěžuje, že jezdí jak blesk. Něco se opravilo, třeba zvuk nebo osvětlení, ale ta hlavní divadelní technika a zázemí zůstává bohužel stejná. S ohledem na sport divadlo ve Vyškově skutečně hodně paběrkuje.

Haná oslaví už brzy sto padesát let od svého vzniku. Co plánujete?
Zatím doufám, že se té oslavy vůbec dožiju. Ať se stane cokoliv, u divadla zůstanu, dokud mi budou síly stačit. Taky bych si chtěl ještě třeba zahrát. Poslední roky jen režíruju a hraní mi chybí. Kvalitní režiséři tu zoufale chybí.

Jste čerstvý šedesátník. Předpokládám, že vaším tajným přáním bylo, aby se Haná udržela i nadále…
Určitě. Zájem herecky upadá. V poslední době se výrazně mění pohled na divadlo, zvlášť na to amatérské. Co dneska nevynáší, to se neprovozuje. Fungujeme při Městském kulturním středisku Vyškov a proděleční nejsme. Nicméně naučit se dvouhodinové představení obnáší víc než čtyřicet dvou až tří hodinových zkoušek a nemluvím o tom, co je to pro režiséra. Bohužel se ale změnil přístup.

Čím to?
Dneska je bohužel běžné omluvit se ze zkoušky půl hodiny před jejím samotným zahájením. To dřív nebylo. Amatérské divadlo vždycky někdo drží, nějaká silná osobnost. Ať to byl Zdeněk Řehka, Saša Novák. Já jsem zase nějakou dobu držel Hanou. Jenže už mi odrůstá třetí herecká generace. Komunikace je čím dál tím horší. Nemůžu komunikovat s šestnáctiletými, respektive můžu, ale jen nějakou chvíli. Nemůžu s nimi vytvářet partu, dřív jsme dělali společné výlety, slavili narozeniny. Nemůžu být tahounem té party, jednoduše tam chybí střední generace, která by tu mladší a starší generaci tmelila.

Na čem hodlá Haná po prázdninách pracovat?
Čeká nás anglická situační a bláznivá komedie Jedna plus jedna jsou tři. Koncem listopadu už máme mít premiéru, teprve začínáme zkoušet, bude to fofr.

František Vlach
* Je mu čerstvých šedesát let
* Narodil se v Nesovicích – Letošově, od roku 1978 žije ve Vyškově
* Má dvě dcery a syna
* Posledních dvacet let se věnuje amatérskému divadlu
* Je spjatý s Netrdlem a Hanou
* Hraje na housle, klarinet i na kytaru, rád zpívá


Autor: Michal Kočí

zdroj: http://vyskovsky.denik.cz/serialy/divadelnik-vlach-uz-mi-odrusta-treti-herecka-gener.html